Hudba nebo jakákoliv jiná forma umění je pro nás téměř životně důležitá. Je zajímavé, že tento fakt si člověk uvědomí až v momentě, kdy o možnost navštěvovat kulturní akce přijde. Lidé jsou v tomto směru velmi specifičtí a žádné jiné zvíře na zeměkouli nemá tuto potřebu. Lidé se ale již velmi dávno naučili svoje myšlenky vtiskat do různých maleb nebo písní. Jeskynní malby jsou toho důkazem. V dnešní době zažívá kultura trochu krizi. Víme, že jako lidé prožíváme něco, co se docela trefně nazývá doba postmoderní. Již jsme prostě za určitým bodem, odkud není návratu.
Velmi přesně to popsala původní generace režisérů, kteří tvrdili, že v nové generaci nemohou odhalit nové talenty, protože nikdo z nich nedělá svou vlastní práci. Mezi všemi žáky jsou tací, kteří umí nádherně a precizně napodobit umění například Miloše Formana, ale do své práce nevpraví kus sebe sama, jen tuto práci dobře napodobí. Vracíme se tak k osvědčeným mistrům, a to nejen ve filmařství, to platí také například u knih, hudby, obrazů nebo divadla. Jistě to není v zásadě špatně, protože tito umělci jsou velicí právě tím, co všechno nám jejich díla stále mohou říct a jaký mají přesah, ale vlastní cestu již nehledáme.
Z nějakého důvodu to již není možné. Pokud se nad tímto faktem doopravdy zamyslíme, zjistíme, že z něho můžeme cítit trochu sklíčenosti. Znamená to tedy, že naše cesta již dále nepokračuje? Musíme se vracet k tomu již viděnému jenom proto, že před námi již nic není? To jsou otázky, na které se špatně odpovídá a univerzální odpověď ani neexistuje. Většinou nemá smysl se nad těmito otázkami nějak hluboce zamýšlet a můžeme si tak v klidu vychutnat koncert vážné hudby třeba s Bolerem, Carminou Buranou https://www.bmart.cz/cs/koncert/1458/Bolero-Carmina-Burana nebo s jinými veledíly. Ať je tomu totiž jak chce, my s tímto problémem nic nenaděláme. Proč se tedy nad vším trápit? Máme se pěkně, tak za to můžeme být vděčni.
